Vyhledat

Dialog o Možnostech dialogu

Aktualizace: úno 6

O co vlastně jde? Nevím, co si pod tím představit: terapeutický výcvik? Kurz komunikačních dovedností?

Vlastně ani jedno. Bylo to naše velké dilema: jak program nazvat, jak ho uchopit, jak nejlépe předat základní informace srozumitelnou formou pro české zájemce. Jedná se totiž o jedinečnou věc, a to nejen v České republice, ale na celém světě. Zhruba před deseti lety se americký Houston Galveston Institute se rozhodl certifikovat některé vzdělávací programy, které budou splňovat poměrně přísná kritéria pro vzdělávání v kolaborativně-dialogickém přístupu. Šlo mimo jiné o specifický formát vzdělávání, který se nepodobá žádnému zde známému výcviku nebo kurzu. Brněnská skupina Narativ tato kritéria se svým programem naplnila a ocitla se tak mezi prvními certifikovanými týmy. Absolventi našeho programu tedy dostávají certifikát vystavený přímo Houston Galveston Institutem, kde kolaborativní přístup vznikl.


Jak mám chápat slovo „dialog“ v názvu programu?

V obecném slova smyslu je dialog základní předpoklad života, není to speciální dovednost nebo metoda. Jak říká profesor Jaakko Seikkula, do dialogu se rodíme. Zároveň se však dialog můžeme záměrně snažit posilovat a rozvíjet s určitým záměrem: například se potkáme s rodinou v krizi, jejíž členové nejsou schopni komunikovat a my můžeme dialogicky přispět k tomu, aby se opět začali navzájem poslouchat a mluvit spolu. Dialog je tedy základem života i způsobem, jak pomáhat.


A to slovo „kolaborativní“?

Kolaborativní přístup, anglicky collaborative approach, je způsob práce s lidmi, který začala rozvíjet psycholožka Harlene Anderson s psychiatrem Harry Goolishianem od 70. let 20. století v USA a v současnosti se tento směr šíří po celém světě. Řadí se mezi postmoderní anebo také vztahové přístupy, odmítá vnímat „klienta“ nebo „pacienta“ skrze optiku jakékoliv teorie, modelu nebo diagnostického manuálu a přistupuje k němu jako k rovnocennému partnerovi ve vzájemném rozhovoru – konverzaci. Úkolem pracovníka je facilitovat dialog tak, aby došlo ke společnému hledání významů, různých úhlů pohledu, jiných možností a aby vzrůstala síla jedince pro aktivní jednání.


To zní hezky, ale těžko si pod tím představit něco konkrétního…

Přesně tak. Protože se nejedná o metodu ani model, těžko lze tento přístup popsat bez toho, aniž by člověk takový druh konverzace zažil na vlastní kůži. Účastníci vzdělávacího programu budou však do těchto konverzací zapojeni od samého počátku, a to jak v rámci týmových setkání, tak i během workshopů, supervizí a kolaborativních projektů.


A využití těchto konverzací je jaké? Pořád mi to zní trochu jako psychoterapeutický výcvik…

Je pravda, že tento přístup byl dříve téměř výhradně psychoterapeutický – hovořilo se o kolaborativní terapii, která navazovala na rodinnou a systemickou terapii. Avšak stále více si tento způsob práce osvojují i jiní profesionálové: poradci, koučové, sociální pracovníci, komunitní pracovníci, ale i výzkumníci nebo učitelé. Proto se dnes hovoří o kolaborativně-dialogické praxi, která není svázána s žádnou konkrétní profesí. Využití je opravdu široké a jeho proponenti v široké shodě hovoří o tom, že nejde pouze o profesní přístup, ale že je to určitý způsob bytí ve světě, který nekončí odchodem z pracovny nebo kanceláře, ale pokračuje i v osobním životě.


Zkusím se zeptat ještě jinak: co mohu očekávat od absolvování programu? Jak se změní moje práce?

To je těžká otázka, protože každý si vždycky vytvoří svoji jedinečnou cestu jak tento přístup využít, možností dialogu je nekonečně mnoho. V každém případě se však dá očekávat, že budete víc – a možná jinak – přemýšlet o tom, k čemu dochází v konverzaci. Věříme, že váš vnitřní dialog bude obohacen o nové možnost chápání, o nové způsoby porozumění, zřejmě i o nějaké nové termíny. Budete možná cítit větší svobodu a jistotu při zpřístupňování vašeho vnitřního dialogu druhým a to potom obohatí i jejich vnitřní dialog. A ještě něco: budete umět zapojit do konzultace i další lidi, například kolegy nebo sociální síť klientů, a s pomocí reflektujícího procesu budete umět vést rozhovor tak, aby to bylo pro klienty obohacením.


A co z toho bude mít klient?

Zkušenosti i výzkumy ukazují, že klienti tento přístup velice oceňují. Zpočátku se jim zdá možná poněkud zvláštní, že se nesetkávají s nezpochybnitelným expertem na jejich život – s autoritou, která jim poradí, co je správně – ale postupem času převažuje zážitek z toho, že mohou vyjádřit vlastní názor, že jejich hlas je považován za významný, že jsou bráni naprosto vážně a že se mohou podílet na vytváření nových možností jednání. Často také dojde k tomu, že začnou více vnímat i jiné perspektivy ostatních lidí a začnou slyšet a vnímat jinak i lidi, kteří byli dlouhá léta v jejich těsné blízkosti. Vzrůstá jejich přesvědčení o tom, že mohou opravdu uskutečnit vlastní cíle.

 

©2020 by Narativ-Institut dialogické praxe. Proudly created with Wix.com