Iniciátorem programu na mezinárodní úrovni byla skupina profesionálů v různých oblastech práce s lidmi (psychoterapie, koučování, vzdělávání,…), kteří měli zájem nabízet teoretický i praktický vzdělávací program vedený myšlenkami postmoderního kolaborativního přístupu. Pokud bychom měli jmenovat jednu osobnost, která má na vzniku a rozvoji celé komunity největší podíl, tak je to psychoterapeutka Harlene Anderson (na obrázku).
Zaštítění a zároveň i administrativní zázemí pro tento projekt nabídl Houston Galveston Institute se sídlem v Houstonu (USA), kde v sedmdesátých letech 20. století vznikla kolaborativní terapie a který si i v současnosti drží přední postavení v šíření a rozvoji myšlenek kolaborativního přístupu. Organizační podporu okamžitě nabídl také Taos Institute, organizace rozvíjející myšlenkový směr sociální konstrukcionismus, ze kterého kolaborativní terapie významně čerpala.
Druhým krokem bylo vytvoření kritérií a tematických celků, které by měl každý individuální program pokrýt. První návrh vznikl při celosvětové konferenci v mexickém Cancunu v březnu roku 2009 a podílely se na něm přední postavy kolaborativní praxe a sociálního konstrukcionismu, mimo jiné Harlene Anderson, Kenneth Gergen, Mary Gergen, Sylvia London nebo Sheila McNamee. Finální podoba kritérií a zároveň i přihlašovací formulář pro jednotlivé programy byly odsouhlaseny během International Summer Institute v Playa Del Carmen v létě 2009.
Následovalo oficiální pozvání různých institutů a organizací z celého světa k účasti na projektu. Mezi prvními pěti byla i skupina Narativ v České republice, kterou svou garancí podpořil prof. Zbyňek Vybíral, tehdejší vedoucí katedry psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Vznikl tak vzdělávací program „Možnosti dialogu“, jehož snahou je zprostředkovat českým pracovníkům v pomáhajících profesích (a nejen jim) kolaborativní a dialogickou praxi. V současnosti máme za sebou šest úspěšných běhů.